Jan 11:6-49 in Czech

⁶ A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

⁷ Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

⁸ Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

⁹ Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

¹⁰ Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

¹¹ To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

¹² I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

¹³ Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

¹⁴ Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

¹⁵ A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

¹⁶ I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁷ Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

¹⁸ Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

¹⁹ Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

²⁰ Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

²¹ I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

²² Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

²³ Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

²⁴ Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

²⁵ Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

²⁶ A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

²⁷ Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

²⁸ A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

²⁹ Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

³⁰ (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

³¹ Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

³² Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³³ Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

³⁴ A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

³⁵ I zaplakal Ježíš.

³⁶ Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

³⁷ Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

³⁹ I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

⁴⁰ Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

⁴¹ Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

⁴² Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

⁴³ A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

⁴⁴ I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁵ Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

⁴⁶ Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

⁴⁷ I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

⁴⁹ Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

⁶ Když tedy uslyšel, že Lazar je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.

⁷ Potom řekl svým učedníkům: “Pojďme znovu do Judska.”

⁸ Učedníci mu řekli: “Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a ty tam jdeš znovu?”

⁹ Ježíš odpověděl: “Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa.

¹⁰ Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo.”

¹¹ To pověděl a potom jim řekl: “Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil.”

¹² Jeho učedníci řekli: “Pane, jestliže usnul, bude zdráv!”

¹³ Ježíš to však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku.

¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl jasně: “Lazar zemřel.

¹⁵ A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.”

¹⁶ Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: “Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.”

¹⁷ Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě.

¹⁸ Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů.

¹⁹ A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili ve smutku nad jejich bratrem.

²⁰ Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma.

²¹ Marta tedy řekla Ježíši: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.

²² Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, to ti Bůh dá.”

²³ Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.”

²⁴ Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.”

²⁵ Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?”

²⁷ Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět.”

²⁸ A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: “Mistr je tu a volá tě.”

²⁹ A ona, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

³⁰ Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.

³¹ Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: “Jde ke hrobu, aby tam plakala.”

³² Jakmile tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.”

³³ Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se.

³⁴ Potom řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojďa podívej se.”

³⁵ Ježíš se rozplakal.

³⁶ Židé tedy řekli: “Hleďte, jak ho měl rád!”

³⁷ Někteří z nich však řekli: “Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”

³⁸ Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

³⁹ Ježíš řekl: “Odvalte ten kámen.” Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: “Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!”

⁴⁰ Ježíš jí řekl: “Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?”

⁴¹ Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.

⁴² Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.”

⁴³ A když to řekl, zavolal mocným hlasem: “Lazare, pojď ven!”

⁴⁴ A ten, který zemřel, vyšel ven. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít.”

⁴⁵ Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.

⁴⁶ Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal.

⁴⁷ Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků!

⁴⁸ Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám naše místo i národ!”

⁴⁹ Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: “Vy nic nevíte!