Žalmy 7:1-16

¹Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova.

²Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,

³Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.

⁴Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,

⁵Èinil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),

⁶Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

⁷Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.

⁸I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.

⁹Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.

¹⁰Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.

¹¹Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.

¹²Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.

¹³Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.

¹⁴Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

¹⁵Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

¹⁶Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.