Žalmy 39:6-13

⁶Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

⁷Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

⁸Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

⁹A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

¹⁰Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

¹¹Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

¹²Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

¹³Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.