Žalmy 17:6-14

⁶Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

⁷Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

⁸Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

⁹Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

¹⁰Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

¹¹Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

¹²Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

¹³Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

¹⁴Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.