Žalmy 77:1-17

¹Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

²Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

³V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

⁴Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

⁵Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

⁶I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

⁷Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

⁸Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

⁹Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

¹⁰Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

¹¹I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

¹²Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

¹³A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

¹⁴Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

¹⁵Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

¹⁶Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

¹⁷Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.