13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.