2Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
3Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
4Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
5Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
6Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
7Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
8Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
9Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
10Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
11Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
12Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.