Lukáš 12:6-35

⁶Zdaliž neprodávají pět vrabců za dva haléře? Avšak ani jeden z nich není v zapomenutí před Bohem.

⁷Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni zečteni jsou. Protož nebojtež se, mnohemť vy vrabce převyšujete.

⁸Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími.

⁹Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími.

¹⁰A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.

¹¹Když pak vás voditi budou do škol a k vladařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili.

¹²Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti.

¹³I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.

¹⁴A on řekl jemu: Èlověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi?

¹⁵I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.

¹⁶Pověděl jim také i podobenství, řka: Èlověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.

¹⁷I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?

¹⁸I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.

¹⁹A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli.

²⁰I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

²¹Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.

²²Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.

²³Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv.

²⁴Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?

²⁵A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?

²⁶Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte?

²⁷Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.

²⁸A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?

²⁹I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte.

³⁰Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete.

³¹Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.

³²Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.

³³Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne, v nebesích, kdežto zloděj dojíti nemůž, a kdež mol nekazí.

³⁴Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.

³⁵Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.