Žalmy 89:8-42

⁸Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.

⁹Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

¹⁰Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.

¹¹Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.

¹²Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.

¹³Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.

¹⁴Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.

¹⁵Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.

¹⁶Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.

¹⁷Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

¹⁸Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.

¹⁹Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

²⁰Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

²¹Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

²²A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

²³Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

²⁴Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

²⁵Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

²⁶A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

²⁷On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

²⁸Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

²⁹Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

³⁰Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

³¹Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

³²Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

³³Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

³⁴Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

³⁵Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

³⁶Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

³⁷Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

³⁸Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

³⁹Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

⁴⁰Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

⁴¹Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

⁴²Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.