Žalmy 78:2-41

²Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

³Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

⁴Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

⁵Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

⁶Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

⁷Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

⁸Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

⁹Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

¹⁰Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

¹¹Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

¹²Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

¹³Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

¹⁴Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

¹⁵Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

¹⁶Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

¹⁷A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

¹⁸A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

¹⁹A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

²⁰Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

²¹A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

²²Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

²³Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

²⁴A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

²⁵Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

²⁶Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

²⁷I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

²⁸Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

²⁹I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

³⁰Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

³¹A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

³²S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

³³A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

³⁴Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

³⁵Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

³⁶(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

³⁷A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

³⁸On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

³⁹Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

⁴¹Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.