Žalmy 73:3-28

³Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

⁴Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

⁵V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

⁶Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

⁷Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

⁸Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

⁹Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

¹⁰A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

¹¹Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

¹²Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

¹³Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

¹⁴Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

¹⁵Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

¹⁶Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

¹⁷Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

¹⁸Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

¹⁹Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

²⁰Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

²¹Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

²²Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

²³A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

²⁴Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

²⁵Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

²⁶Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

²⁷Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

²⁸Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.