Žalmy 49:1-13

¹Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

²Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

³Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

⁴Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

⁵Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

⁶I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

⁷Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

⁸Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

⁹(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

¹⁰Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

¹¹Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

¹²Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

¹³Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.