2Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
3Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
4Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
5V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
6K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
7Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
8Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
9Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
10Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
11Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
12Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Žalmy 22
Žalmy 22:2-12