Žalmy 78:9-59

⁹Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

¹⁰Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

¹¹Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

¹²Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

¹³Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

¹⁴Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

¹⁵Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

¹⁶Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

¹⁷A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

¹⁸A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

¹⁹A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

²⁰Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

²¹A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

²²Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

²³Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

²⁴A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

²⁵Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

²⁶Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

²⁷I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

²⁸Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

²⁹I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

³⁰Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

³¹A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

³²S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

³³A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

³⁴Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

³⁵Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

³⁶(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

³⁷A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

³⁸On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

³⁹Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

⁴¹Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

⁴²Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

⁴³Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

⁴⁴Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

⁴⁵Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

⁴⁶A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

⁴⁷Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

⁴⁸Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

⁴⁹Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

⁵⁰Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

⁵¹A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

⁵²Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

⁵³Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

⁵⁴Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

⁵⁵Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

⁵⁶Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

⁵⁷Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

⁵⁸Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

⁵⁹Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,