Žalmy 45:2-17

²Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.

³Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.

⁴Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.

⁵A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.

⁶Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

⁷Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.

⁸Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

⁹Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.

¹⁰Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.

¹¹Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.

¹²I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.

¹³Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.

¹⁴Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.

¹⁵V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.

¹⁶Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.

¹⁷Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.