1Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
2Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
3Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
4Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
5Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
6Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
7Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.
8Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
9Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.