Žalmy 144:2-8

²Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

³Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

⁴Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

⁵Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

⁶Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

⁷Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

⁸Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.