Žalmy 139:6-21

⁶Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

⁷Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

⁸Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

⁹Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

¹⁰I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

¹¹Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

¹²Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

¹³Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

¹⁴Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

¹⁵Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

¹⁶Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

¹⁷Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

¹⁸Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

¹⁹Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

²⁰Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

²¹Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?