Římanům 8:4-37

⁴aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha.

⁵Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha.

⁶Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj.

⁷Smýšlení těla je proto v nepřátelství vůči Bohu, neboť není a vlastně ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.

⁸A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.

⁹Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.

¹⁰Jestliže však je Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch žije kvůli spravedlnosti.

¹¹Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás.

¹²A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.

¹³Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.

¹⁴Neboť všichni, kdo jsou vedeni Božím Duchem, ti jsou Boží synové.

¹⁵Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!

¹⁶Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

¹⁷A jestliže děti, pak i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, abychom jestliže s ním trpíme, byli s ním také oslaveni.

¹⁸Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás.

¹⁹Neboť stvoření napjatě vyhlíží a očekává zjevení Božích synů

²⁰(stvoření je totiž poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal)

²¹v naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zkázy do svobody slávy Božích dětí.

²²Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.

²³A nejen ono, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.

²⁴Byli jsme totiž spaseni nadějí. Avšak naděje, která je zjevná, není naděje. (Vždyť proč by někdo doufal v to, co vidí?)

²⁵Doufáme-li však v to, co nevidíme, pak to vytrvale očekáváme.

²⁶A tak nám také Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť ani nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním.

²⁷A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

²⁸Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí.

²⁹Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry.

³⁰Ty, které předurčil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

³¹Co k tomu tedy řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám?

³²Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, nedaroval s ním také všechny věci?

³³Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh, ten ospravedlňuje!

³⁴Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých; ten je také po Boží pravici a oroduje za nás!

³⁵Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování? Snad hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?

³⁶Jak je napsáno: “Pro tebe jsme zabíjeni celý den, počítáni jsme za ovce na porážku.”

³⁷Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval.