Skutky apoštolské 27:1-41

¹Jakmile pak bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, byl Pavel s některými jinými vězni svěřen setníkovi jménem Julius z praporu Jeho Veličenstva.

²Nastoupili jsme tedy na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Aristarchos, Makedonec z Tesaloniky.

³Druhého dne jsme pak přistáli v Sidonu. Julius se choval k Pavlovi přívětivě a dovolil mu zajít k přátelům a užít jejich péče.

⁴Když jsme tedy odtud vyrazili, obepluli jsme Kypr, protože větry byly proti nám.

⁵Přepluli jsme tedy moře podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do lykijského města Myry.

⁶Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a přivedl nás na ni.

⁷Potom jsme se pomalu plavili po mnoho dní a sotva jsme se dostali naproti Knidu. Protože nám bránil vítr, obepluli jsme Krétu podél Salmóny,

⁸a když jsme ji s obtížemi minuli, přijeli jsme na jedno místo zvané Pěkné přístavy, blízko něhož bylo město Lasea.

⁹Když pak uběhlo mnoho času a plavba již byla nebezpečná (protože už minul i Půst), Pavel jim domlouval:

¹⁰“Muži, vidím, že tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!”

¹¹Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co říkal Pavel.

¹²A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru.

¹³A když začal lehce vanout jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí, a tak zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.

¹⁴Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon,

¹⁵a když jím byla loď uchvácena a nemohla tomu větru odolat, nechali jsme se unášet.

¹⁶Dostali jsme se pak do závětří jednoho ostrůvku zvaného Klauda, kde jsme stěží byli schopni ovládnout člun.

¹⁷Když ho vytáhli na palubu, použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet.

¹⁸A když námi bouře velice zmítala, začali druhého dne vyhazovat náklad.

¹⁹A třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi.

²⁰Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme.

²¹A když už byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: “Muži, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu.

²²Nyní vás ale vyzývám, abyste se vzchopili, protože nikdo z vás nepřijde o život, jen loď bude zničena.

²³Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím,

²⁴a řekl: ‘Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.’

²⁵Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se vše stane tak, jak mi bylo řečeno.

²⁶Musíme však dorazit k nějakému ostrovu.”

²⁷A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi.

²⁸Spustili tedy olovnici a zjistili hloubku dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili hloubku patnácti sáhů.

²⁹A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den.

³⁰Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy také z přídi,

³¹řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!”

³²Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat.

³³A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte.

³⁴Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne ani vlas z hlavy.

³⁵A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst.

³⁶Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli.

³⁷(Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.)

³⁸A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

³⁹Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet.

⁴⁰Zbavili se tedy kotev a nechali je v moři. Rozvázali také provazy u kormidel a když vytáhli přední plachtu proti větru, dali se ke břehu.

⁴¹Když však narazili na místo, kde se schází dvě moře, loď najela na mělčinu a příď pevně uvázla a nemohla se pohnout, ale záď se lámala pod silou vln.