Matouš 13:24-58

²⁴Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.

²⁵Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.

²⁶A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.

²⁷I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?

²⁸A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?

²⁹On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.

³⁰Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.

³¹Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.

³²Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.

³³Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.

³⁴Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,

³⁵Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.

³⁶Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.

³⁷On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.

³⁸A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.

³⁹A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.

⁴⁰Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.

⁴¹Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,

⁴²A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁴³A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁴⁴Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.

⁴⁵Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.

⁴⁶Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.

⁴⁷Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;

⁴⁸Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.

⁴⁹Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,

⁵⁰A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁵¹Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.

⁵²On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.

⁵³I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.

⁵⁴A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?

⁵⁵Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

⁵⁶A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?

⁵⁷I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.

⁵⁸I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.