1Také ta první smlouva ovšem měla pravidla bohoslužby i svatyni, ale pozemskou.
2Byl totiž zřízen první stánek, v němž byl svícen, stůl a chleby předložení, a ten se nazýval svatyně.
3Za druhou oponou pak byl stánek nazývaný nejsvětější svatyně.
4K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.
5Nad ní pak byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O těchto věcech však nyní nelze mluvit dopodrobna.
6Od doby, kdy to bylo takto zřízeno, vcházejí kněží neustále do prvního stánku a konají bohoslužbu.
7Do toho druhého však jen jednou za rok vchází samotný nejvyšší kněz, a to ne bez krve, kterou obětuje sám za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti.
8Tím Duch Svatý poukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do svatyně.
9Byl to jen náznak pro nynější čas: podle něj se obětují dary a oběti, jež tomu, kdo koná bohoslužbu, nemohou dát dokonale čisté svědomí.
10Šlo jen o pokrmy, nápoje, různá omývání a tělesná nařízení, uložená lidem jen do času nápravy.
11Kristus však, jako nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne rukama tohoto stvoření.
12Když nám získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví.
13Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla,
14čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
15A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť již nastala smrt k vykoupení z přestupků spáchaných za první smlouvy.
16K závěti se totiž musí připojit smrt toho, kdo ji ustanovil.
17Platná je přece jen závěť těch, kdo zemřeli: dokud ten, kdo ji ustanovil, žije, nemá vůbec žádnou moc.
18Proto ani ta první smlouva nebyla uzavřena bez krve.
19Když totiž Mojžíš všemu lidu přednesl všechna přikázání podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid
20se slovy: “Toto je krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal.”
21Podobně tou krví také pokropil stánek i všechny nádoby k bohoslužbě.
22A podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
23Obrazy nebeských věcí tedy bylo potřeba očišťovat takto; samy nebeské věci však lepšími oběťmi, než jsou tyto.
24Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež je zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás.
25Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví
26(protože tehdy by musel od založení světa trpět mnohokrát), ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou provždy.
27A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom přijde soud,
28tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby je spasil.
