1Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,
2ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy.
3On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, co je. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech
4a stal se o to vznešenějším, než jsou andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví.
5Vždyť kterému z andělů kdy řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil”? A znovu: “Já mu budu otcem a on mi bude Synem.”
6A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: “A klanějte se mu všichni Boží andělé!”
7O andělech sice říká: “On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně.”
8Ale o Synu říká: “Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků; žezlo spravedlnosti je žezlem tvého království.
9Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě, ó Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad všechny tvé společníky.”
10A dále: “Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.
11Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna zestárnou jako roucho.
12Svineš je jako plášť a budou změněna; ty však jsi tentýž a tvá léta nikdy nepřestanou.”
13A kterému z andělů kdy řekl: “Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou”?
14Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?
