1Zákon obsahuje pouhý stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečností. Proto nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními oběťmi nikdy přivést k dokonalosti ty, kdo s nimi přicházejí.
2Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají tuto bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť by byli jednou provždy očištěni.
3Těmi oběťmi se ale hříchy každoročně připomínají,
4neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy.
5Proto, když přichází na svět, říká: “Oběť ani dar sis nepřál, ale připravils mi tělo;
6zápaly ani oběti za hřích sis neoblíbil.
7Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem (jak je o mně napsáno ve svitku knihy), abych konal tvou vůli, ó Bože.”
8Nejprve řekl: “Oběť ani dar, zápaly ani oběti za hřích” (jež se obětují podle Zákona) “sis nepřál a neoblíbil,”
9a potom dodal: “Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, ó Bože.” Tak ruší to první, aby ustanovil druhé.
10A v této vůli jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni.
11Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, při níž znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy.
12Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici.
13Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou;
14neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti.
15Svědčí nám o tom i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl:
16“Toto je smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli,”
17dodává: “Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.”
18Kde je tedy jejich odpuštění, není už žádná oběť za hříchy.
19Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev,
20tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo.
21Máme také velikého kněze nad Božím domem,
22a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.
23Držme se neochvějně vyznání naší naděje, neboť ten, který dal zaslíbení, je věrný.
24Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích,
25a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.
26Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy,
27ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň jeho horlivosti, který má pohltit nepřátele.
28Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá.
29Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti?
30Známe přece toho, který řekl: “Má je pomsta, já odplatím,” praví Pán, a znovu: “Pán bude soudit svůj lid.”
31Je hrozné upadnout do rukou živého Boha!
32Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utrpením,
33ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno.
34Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvalé vlastnictví v nebesích.
35Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.
36Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení.
37“Neboť ještě velmi, velmi krátký čas a Ten, který přichází, přijde a neopozdí se.
38Spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nemá zalíbení.”
39My však necouváme k záhubě, ale věříme k získání duše.
