1Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.
2Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.
3Považte přece, jaký je ten, který vydržel takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabli a neklesali na duši.
4Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
5a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: “Synu můj, nepohrdej tím, když tě Pán vychovává, a neklesej na mysli, když tě kárá.
6Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává a švihá každého, koho přijímá za syna.”
7Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává?
8Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové.
9A pak, mívali jsme přece za vychovatele své tělesné otce a vážili jsme si jich. Nemáme se tedy mnohem spíše poddat Otci duchů a žít?
10Oni nás přece vychovávali po krátkou dobu a jak se jim zdálo dobré, on však k našemu užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti.
11Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti.
12Proto napřimte svěšené ruce a ochablá kolena
13a čiňte svýma nohama přímé kroky, aby se to, co kulhá, nevymklo, ale raději bylo uzdraveno.
14Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
15Dbejte na to, aby někdo neminul Boží milost, aby vás netrápil nějaký pučící kořen hořkosti, skrze nějž by mnozí byli poskvrněni;
16aby někdo nebyl smilník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.
17Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli je se slzami usilovně hledal), neboť nenašel místo pro pokání.
18Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,
19ke zvuku polnice a k takovému hlasu slov, že ti, kdo ho slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.
20(Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: “Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno nebo zastřeleno šípem.”
21A ta podívaná byla tak hrozná, že Mojžíš řekl: “Jsem vyděšen, až se třesu.”)
22Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému; k desetitisícům andělů,
23k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích; k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;
24k prostředníkovi nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.
25Hleďte, abyste neodmítli toho, který k vám mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od toho, který je z nebe.
26Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil: “Ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem.”
27A to, že řekl “ještě jednou”, ukazuje na odstranění věcí, jež jsou otřesitelné (neboť jsou udělané), aby tak zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné.
28Poněvadž tedy přijímáme neotřesitelné království, buďme vděční a tak služme Bohu přijatelným způsobem, s úctou a bázní.
29Neboť náš Bůh je stravující oheň.
