1A proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, hleďte na apoštola a nejvyššího kněze našeho vyznání, Krista Ježíše,
2jenž byl věrný tomu, který ho ustanovil, jako byl i Mojžíš věrný v celém jeho domě.
3Tento je ovšem hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel nežli sám dům.
4Vždyť každý dům je někým postaven a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.
5Mojžíš byl vskutku věrný v celém jeho domě jako služebník, na svědectví o tom, co mělo být mluveno potom,
6ale Kristus byl věrný nad svým domem jakožto Syn; a jeho dům jsme my, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce.
7Proto, jak říká Duch Svatý: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas,
8nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení v den pokušení na poušti,
9kde mne pokoušeli vaši otcové. Vyzkoušeli mne, a viděli mé skutky po čtyřicet let.
10Proto jsem se rozhněval na to pokolení a řekl jsem: Oni svým srdcem stále bloudí a mé cesty nepoznali.
11Proto jsem ve svém hněvu odpřísáhl: Nevejdou do mého odpočinku!”
12Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha,
13ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě říká “dnes”, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu.
14Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce,
15když se říká: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení.”
16Někteří ho totiž vyslechli a roztrpčili - ale ne všichni, kteří prostřednictvím Mojžíše vyšli z Egypta.
17Na koho se pak hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří hřešili a jejichž těla padla na poušti?
18A komu odpřísáhl, že nevejdou do jeho odpočinku? Přece těm, kdo byli neposlušní.
19Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.
