1Každý nejvyšší kněz vybíraný z lidí bývá v Božích věcech postaven za lidi, aby obětoval dary a oběti za hříchy.
2Dovede mít ohled na nevědomé a bloudící, neboť i on sám je obklíčen slabostí
3a kvůli ní musí obětovat jak za hříchy lidu, tak i za své vlastní.
4Nikdo si také tuto čest nemůže sám přivlastnit, ale musí být povolán Bohem tak jako Áron.
5Tak ani Kristus, když se stal nejvyšším knězem, neoslavil sám sebe, ale udělal to ten, který mu řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil,”
6jako říká i na jiném místě: “Ty jsi knězem na věky, podle Melchisedechova řádu.”
7On za dnů svého těla s velikým křikem a slzami obětoval modlitby a prosby tomu, kdo ho byl schopen zachránit před smrtí, a pro svou zbožnost byl vyslyšen.
8Ačkoliv byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.
9A když dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo ho poslouchají, původcem věčného spasení
10a Bůh ho jmenoval nejvyšším knězem podle Melchisedechova řádu.
11O něm bychom měli říci mnoho věcí, a to těžko vysvětlitelných, poněvadž jste líní naslouchat.
12Ačkoli byste totiž po takové době již měli být učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu učil základním principům Božích výroků. Stali jste se těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm.
13Kdokoli totiž užívá mléko, není obeznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně.
14Pro dospělé je však hutný pokrm, to jest pro ty, kdo mají díky zkušenosti smysly vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.
