Žalmy 69:2-13

²Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

³Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

⁴Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

⁵Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

⁶Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

⁷Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

⁸Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

⁹Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

¹⁰Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

¹¹Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

¹²Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

¹³Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.