1Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.
2Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
3Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
4Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
5Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
6Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
7Zatratíš mluvící lež. Èlověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
8Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
9Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
10Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
11Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
12A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.