Žalmy 41:6-12

⁶Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

⁷A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

⁸Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

⁹Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

¹⁰Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

¹¹Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

¹²Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.