1Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.
2Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
3Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
4Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
5Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
6Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
7Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.