Žalmy 31:2-21

²V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

³Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

⁴Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

⁵Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

⁶V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

⁷Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

⁸Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

⁹Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

¹⁰Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

¹¹Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

¹²U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

¹³Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

¹⁴Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

¹⁵Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

¹⁶V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

¹⁷Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

¹⁸Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.

¹⁹Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.

²⁰Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.

²¹Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.