Žalmy 31:10-17

¹⁰Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

¹¹Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

¹²U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

¹³Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

¹⁴Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

¹⁵Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

¹⁶V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

¹⁷Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.