3Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,