3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Žalmy 139
Žalmy 139:3-10