87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Žalmy 119
Žalmy 119:87-126