138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Žalmy 119
Žalmy 119:138-161