122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Žalmy 119
Žalmy 119:122-131