108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Žalmy 119
Žalmy 119:108-141