Římanům 14:4-20

⁴Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.

⁵Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.

⁶Kdo zachovává den, zachovává ho Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

⁷Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

⁸Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

⁹Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal z mrtvých a ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.

¹⁰Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí.

¹¹Vždyť je napsáno: “Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu.

¹²A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu.

¹³Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení.

¹⁴Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, je to nečisté.

¹⁵Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus.

¹⁶Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě.

¹⁷Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

¹⁸Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, je příjemný pro Boha a vážený pro lidi.

¹⁹Následujme tedy to, co vede k pokoji a k vzájemnému budování.

²⁰Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno je čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, je to zlé.