Skutky apoštolské 27:23-39

²³Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím,

²⁴a řekl: ‘Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.’

²⁵Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se vše stane tak, jak mi bylo řečeno.

²⁶Musíme však dorazit k nějakému ostrovu.”

²⁷A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi.

²⁸Spustili tedy olovnici a zjistili hloubku dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili hloubku patnácti sáhů.

²⁹A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den.

³⁰Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy také z přídi,

³¹řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!”

³²Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat.

³³A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte.

³⁴Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne ani vlas z hlavy.

³⁵A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst.

³⁶Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli.

³⁷(Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.)

³⁸A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

³⁹Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet.