Přísloví 5:11-22

¹¹I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

¹²A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

¹³A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

¹⁴O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

¹⁵Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

¹⁶Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

¹⁷Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

¹⁸Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

¹⁹Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

²⁰Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

²¹Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

²²Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.