Přísloví 30:7-12

⁷Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

⁸Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

⁹Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

¹⁰Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

¹¹Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

¹²Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.