5Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Přísloví 29
Přísloví 29:5-18