1Vstoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města.
2A hle, přinesli mu ochrnutého člověka ležícího na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Buď dobré mysli, synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
3A hle, někteří ze zákoníků si řekli: “Ten člověk se rouhá!”
4A když Ježíš viděl jejich myšlení, řekl: “Proč si v srdcích myslíte zlé věci?
5Vždyť co je snadnější? Říci: Jsou ti odpuštěny hříchy, anebo říci: Vstaň a choď?
6Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - “Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.”
7A on vstal a odešel domů.
8Když to tedy uviděly zástupy, užasly a vzdaly slávu Bohu, který dal takovou moc lidem.
9Když potom šel Ježíš odtud, uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí na celnici, a řekl mu: “Pojď za mnou.” A on vstal a šel za ním.
10Když pak Ježíš seděl za stolem v jeho domě, hle, stalo se, že přišlo mnoho celníků a hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.
11Když to uviděli farizeové, řekli jeho učedníkům: “Proč váš mistr jí s celníky a hříšníky?”
12Ježíš to však uslyšel a řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
13Jděte a naučte se, co znamená: ‘Milosrdenství chci, a ne oběť.’ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.”
14Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele a ptali se: “Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?”
15Ježíš jim řekl: “Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.
16Nikdo přece nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť, neboť ta záplata odtrhne i kus roucha a díra je ještě horší.
17Také se nelije nové víno do starých nádob. Jinak se nádoby roztrhnou, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob a tak se obojí zachová.”
18Zatímco k nim mluvil tyto věci, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: “Moje dcera právě zemřela. Ale pojď, vlož na ni ruku a bude žít!”
19Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také.
20A náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha.
21(Řekla si totiž: “Jestli se jenom dotknu jeho roucha, budu uzdravena.”)
22Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: “Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě uzdravila.” A od té chvíle byla uzdravena.
23Když pak Ježíš přišel do domu představeného synagogy, uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících
24a řekl jim: “Odejděte, protože ta dívka neumřela, ale spí.” A oni se mu vysmívali.
25Když byl ale zástup vyveden, Ježíš vstoupil dovnitř a vzal ji za ruku a ta dívka vstala.
26A zpráva o tom se roznesla po celé té zemi.
27Když odtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepci, kteří volali a říkali: “Smiluj se nad námi, synu Davidův!”
28Když pak přišel domů, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim řekl: “Věříte, že jsem schopen to udělat?” Oni řekli: “Ano, Pane.”
29Tehdy se dotkl jejich očí a řekl: “Staň se vám podle vaší víry.”
30A jejich oči se otevřely. Ježíš je pak přísně napomenul a řekl jim: “Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.”
31Ale oni vyšli a roznesli zprávu o něm po celé té zemi.
32A když odcházeli, náhle k němu přivedli němého člověka posedlého démonem.
33Když pak byl ten démon vyhnán, němý začal mluvit. Lidé v zástupu tedy užasli a říkali: “Nic takového nebylo nikdy vídáno v Izraeli!”
34Farizeové však říkali: “Vymítá démony skrze knížete démonů.”
35Ježíš tedy obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi.
36A když viděl zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli zesláblí a rozptýlení jako ovce nemající pastýře.
37Tehdy řekl svým učedníkům: “Žeň je jistě veliká, ale dělníků málo.
38Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.”
