1Ježíš k nim pak znovu mluvil v podobenstvích a řekl:
2“Nebeské království je podobné králi, který svému synu vystrojil svatbu.
3Poslal své služebníky, aby svolali na svatbu ty, kdo byli pozváni, ale oni nechtěli přijít.
4Poslal tedy znovu jiné služebníky a řekl jim: ‘Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás svou hostinu. Moji býci a můj vykrmený dobytek jsou zabiti a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!’
5Oni však na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.
6Ostatní se pak chopili jeho služebníků, potupili je a zabili.
7Když to král uslyšel, rozhněval se, poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.
8Tehdy řekl svým služebníkům: ‘Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.
9Proto jděte na nároží, a kohokoli najdete, zvěte na svatbu.
10A ti služebníci vyšli na ulice a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hodovníky.
11Tehdy vešel král, aby se podíval na hosty, a uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.
12Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?’ A on oněměl.
13Král tedy řekl služebníkům: ‘Svažte mu nohy a ruce, vezměte ho a uvrhněte do té zevnější tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.’
14Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.”
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho mohli chytit za slovo.
16Pak k němu poslali své učedníky s herodiány a ti řekli: “Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.
17Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň nebo ne?”
18Ježíš ale znal jejich zlomyslnost a řekl jim: “Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu tedy denár.
20Řekl jim: “Čí je tento obraz a nápis?”
21Odpověděli: “Císařův.” Tehdy jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.”
22A když to uslyšeli, podivili se. Potom ho opustili a odešli.
23V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
24“Mistře, Mojžíš řekl, že když někdo zemře bez dětí, aby si jeho bratr právem švagrovství vzal jeho ženu a zplodil svému bratru potomka.
25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomky, zanechal svou ženu svému bratru.
26Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem, až po sedmého.
27Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
28Kterému z těch sedmi tedy bude manželkou při vzkříšení? Měli ji přece všichni!”
29Ježíš jim však odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
30Vždyť při vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.
31Ale ohledně zmrtvýchvstání - copak jste nečetli, co vám Bůh řekl slovy:
32‘Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba’? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých!”
33A když to uslyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
34Když pak farizeové uslyšeli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu.
35Potom se jeden z nich, učený v Zákoně, zeptal, aby ho vyzkoušel:
36“Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?”
37Ježíš mu řekl: “‘Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’
38To je první a největší přikázání.
39Druhé je mu podobné: ‘Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.’
40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.”
41A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:
42“Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?” Řekli mu: “Davidův.”
43On jim řekl: “Jak ho tedy může David v Duchu nazývat Pánem? Vždyť říká:
44‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’
45Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?”
46A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
