1Ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře.
2Tehdy se k němu sešly tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se; a celý ten zástup stál na břehu.
3Mluvil k nim v podobenstvích o mnoha věcech. Řekl: “Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval.
4A jak rozsíval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.
5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a ihned vzešla, protože neměla hloubku země.
6Když pak vyšlo slunce, byla spálena, a protože neměla kořen, uschla.
7Jiná zase padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.
8Jiná však padla do dobré země a vydala úrodu, některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.
9Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”
10Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: “Proč k nim mluvíš v podobenstvích?”
11On jim odpověděl: “Protože vám je dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to dáno není.
12Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.
13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.
14Ale naplňuje se na nich proroctví Izaiáše, který řekl: ‘Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete.
15Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči pevně zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.’
16Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.
17Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.”
18“Vy tedy slyšte význam podobenství o rozsévači:
19Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co je zaseto do jeho srdce. To je ten osetý podél cesty.
20A kdo je oset na skalnaté zemi, je ten, který slyší slovo a hned je s radostí přijímá,
21ale nemá v sobě kořen a je nestálý, a když přichází soužení nebo pronásledování kvůli slovu, hned se pohoršuje.
22Kdo je oset do trní, je ten, který slyší slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.
23A kdo je oset na dobré půdě, je ten, který slyší slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.”
24Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: “Nebeské království je podobné člověku rozsívajícímu na svém poli dobré semeno.
25Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.
26Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.
27Služebníci toho hospodáře tedy přišli a řekli mu: ‘Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?’
28On jim řekl: ‘To udělal nepřítel.’ Služebníci mu řekli: ‘Chceš tedy, abychom šli a vytrhali ho?’
29Ale on řekl: ‘Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.
30Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení, ale pšenici shromážděte do mé obilnice.’”
31Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: “Nebeské království je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.
32To zrnko je opravdu nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné rostliny a stane se stromem, takže nebeští ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.”
33Řekl jim ještě jiné podobenství: “Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo.”
34Toto všechno Ježíš říkal zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
35A tak se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka: “Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od založení světa.”
36Tehdy Ježíš propustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a řekli: “Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.”
37Odpověděl jim: “Rozsévač dobrého semene je Syn člověka
38a pole je tento svět, dobré semeno jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlého.
39Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, sklizeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.
40Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se ohněm, tak to bude při konci tohoto světa.
41Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující i ty, kdo konají nepravost,
42a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
43Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”
44“Nebeské království je také podobné pokladu ukrytému v poli, který když člověk nalezl, skryl ho a kvůli radosti z něj jde, prodává všechno, co má, a kupuje to pole.”
45“Nebeské království je také podobné kupci hledajícímu krásné perly,
46který když našel jednu velmi vzácnou perlu, šel a prodal všechno, co měl, a koupil ji.”
47“Nebeské království je také podobné vlečné síti hozené do moře, nabírající ze všech druhů ryb,
48kterou, když byla naplněna, vytáhli rybáři na břeh, sedli si a shromáždili to, co bylo dobré, do nádob, ale špatné vyhodili pryč.
49Totéž se bude dít při konci tohoto světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé zprostřed spravedlivých
50a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.”
51Tehdy se jich Ježíš zeptal: “Pochopili jste všechny tyto věci?” A oni mu řekli: “Ano, Pane.”
52Řekl jim tedy: “Proto je každý učitel vyučený o nebeském království podobný hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.”
53A stalo se, že když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.
54Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: “Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?
55Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Jozes, Šimon a Juda?
56A nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má tenhle všechny tyto věci?”
57A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim tedy řekl: “Prorok není beze cti, jedině ve své vlasti a ve svém domě.”
58A kvůli jejich nevěře tam neudělal mnoho zázraků.
