1Tou dobou procházel Ježíš v sobotu obilím a jeho učedníci začali vytrhávat klasy a jíst, protože měli hlad.
2Když to však viděli farizeové, řekli mu: “Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!”
3On jim řekl: “Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?
4Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on, ani ti, kdo byli s ním, ale pouze samotní kněží?
5A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží v sobotu svou prací v chrámu znesvěcují sobotu a jsou nevinní?
6A říkám vám, že zde je někdo větší nežli chrám.
7Kdybyste ale věděli, co znamená: ‘Milosrdenství chci, a ne oběť,’ neodsuzovali byste nevinné.
8Syn člověka je totiž Pánem i nad sobotou.”
9Když pak odtud odešel, přišel do jejich synagogy.
10A hle, byl tu člověk, který měl uschlou ruku. Ptali se ho tedy, zda se smí v sobotu uzdravovat, aby ho mohli obžalovat.
11On jim však řekl: “Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl?
12O co je pak dražší člověk než ovce? Proto se v sobotu smí konat dobro.”
13Tehdy řekl tomu člověku: “Natáhni tu ruku.” A on ji natáhl a byla znovu zdravá jako ta druhá.
14Farizeové však odešli a radili se proti němu, jak by ho zničili.
15Ježíš to ale věděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy lidí a on je všechny uzdravil.
16Přísně je napomínal, aby ho neuváděli ve známost,
17a tak se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
18“Hle, můj služebník, kterého jsem vyvolil, můj milovaný, v němž má duše našla zalíbení. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům.
19Nebude se hádat ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.
20Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
21A na jeho jméno budou spoléhat národy.”
22Potom byl k němu přiveden slepý a němý člověk posedlý démonem a on ho uzdravil, takže ten slepý a němý mluvil a viděl.
23A všechny ty zástupy žasly a říkaly: “Není snad tohle ten Syn Davidův?”
24Ale když to uslyšeli farizeové, řekli: “Ten člověk nevymítá démony jinak než skrze Belzebula, knížete démonů.”
25Ježíš ale znal jejich myšlenky a řekl jim: “Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí.
26Vymítá-li Satan Satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy jeho království obstojí?
27A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
28Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.
29Jak také může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům.
30Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
31Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude.
32Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu to odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.
33Buďto udělejte strom dobrým a jeho ovoce bude dobré, anebo udělejte strom špatným a jeho ovoce bude špatné. Strom se přece pozná po ovoci.
34Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z hojnosti srdce.
35Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé.
36Ale říkám vám, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den.
37Svými vlastními slovy totiž budeš ospravedlněn a svými vlastními slovy budeš odsouzen.”
38Tehdy mu někteří ze zákoníků a farizeů odpověděli: “Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.”
39On jim ale odpověděl: “Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.
40Neboť tak, jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
41Muži z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je více než Jonáš.
42Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je více než Šalomoun.”
43“Když pak nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek, ale nenachází.
44Tehdy řekne: ‘Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.’ A když přijde, nalezne ho prázdný, vymetený a ozdobený.
45Tehdy jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.”
46A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit.
47Někdo mu řekl: “Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.”
48On však tomu, kdo mu to řekl, odpověděl: “Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?”
49Ukázal rukou na své učedníky a řekl: “Pohleď, toto je má matka a moji bratři.
50Kdokoli totiž koná vůli mého nebeského Otce, ten je můj bratr a sestra a matka.”
