Jan 5:1-39

¹Potom byl židovský svátek a Ježíš přišel do Jeruzaléma.

²A v Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí.

³Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody.

⁴Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do ní vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.

⁵A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let.

⁶Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: “Chceš být uzdraven?”

⁷Ten nemocný mu odpověděl: “Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný.”

⁸Ježíš mu řekl: “Vstaň, vezmi své lůžko a choď.”

⁹A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota.

¹⁰Židé tedy tomu uzdravenému říkali: “Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!”

¹¹On jim však odpověděl: “Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď.’”

¹²Zeptali se ho tedy: “Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď’?”

¹³Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě.

¹⁴Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: “Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.”

¹⁵Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

¹⁶A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu.

¹⁷Ježíš jim ale odpověděl: “Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji.”

¹⁸Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a tak se dělal rovným Bohu.

¹⁹Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: “Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.

²⁰Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.

²¹Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce.

²²Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu,

²³aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.”

²⁴“Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

²⁵Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina a již je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.

²⁶Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,

²⁷a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka.

²⁸Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

²⁹a vyjdou - ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

³⁰Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu.”

³¹Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.

³²Je někdo jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.

³³Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě.

³⁴Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám proto, abyste byli spaseni.

³⁵On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.

³⁶Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec.

³⁷A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář.

³⁸A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal.

³⁹Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně.