1Když jsem k vám tedy, bratři, přišel, nepřišel jsem vám zvěstovat Boží svědectví se vznešeností řeči nebo moudrosti.
2Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.
3A byl jsem u vás ve slabosti a v bázni a ve mnohém rozechvění.
4A má řeč a mé kázání nebylo v přesvědčivých řečech lidské moudrosti, ale v dokázání Ducha a moci,
5aby vaše víra nespočívala v lidské moudrosti, ale v Boží moci.
6Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, avšak ne moudrost tohoto věku, ani vládců tohoto věku, kteří hynou.
7Ale mluvíme tajemnou moudrost Boží, tu skrytou moudrost, kterou Bůh předurčil před věky k naší slávě,
8kterou nikdo z vládců tohoto věku nepoznal, neboť kdyby ji poznali, neukřižovali by Pána slávy.
9Ale jak je napsáno: “Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří ho milují.”
10Nám to však Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všechny věci, i Boží hlubokosti.
11Vždyť kdo z lidí zná nitro člověka, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo jiný než Duch Boží.
12My jsme ovšem nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo od Boha darováno.
13O tom také mluvíme (ne slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch Svatý), když spojujeme duchovní věci s duchovními.
14Ale tělesný člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně.
15Kdo však je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho.
16Neboť: “Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?” A my máme mysl Kristovu!
